Ella

Po nákupech s Corou a odpoledním spánku s vlčaty ve školce si najdu cestu do Henryho komnat. Stráže mi řekly, že se právě vrátil z uprchlického tábora, ale když mi otevře dveře, je samý úsměv. Obejmu ho a políbím na tvář a on mě pozve dál. „Nemáš náhodou chuť na odpolední svačinu, že ne?“ zeptá se vědoucně. „Protože já osobně umírám hlady.“

Jsem si docela jistá, že je to spiknutí, jak se ujis