Ella

Ze všech věcí, které jsem čekala, že uslyším, až poprvé potkám svou dávno ztracenou matku, to rozhodně nebylo: „Jdeš pozdě.“

Zastavím se jako přikovaná a nervózně pohlédnu na Coru, Rogera a Philippa. Sotva jsme vystoupili z přepravních člunů a mé bosé nohy se boří do hustého černého písku pokrývajícího pláž. Prosypává se mi mezi prsty a já jimi bezděčně rýpu sem a tam, užívajíc si ten pocit,