Deset dní ubíhá s mučivou pomalostí a já mám pocit, že přijdu o rozum.

Ráno jedenáctého dne jen sedím v posteli, pasivně zírám na televizi, přepínám kanály a je mi úplně jedno, co dávají. Stejně jsem už všechno viděla.

Ne že bych se nesnažila v posteli zabavit. Ve skutečnosti jsem zkusila všechno. Poslala jsem e-mail za e-mailem všem humanitárním organizacím, na které jsem si vzpomněla, a ptala se