Následující dva týdny se Sinclair a já moc nevyspíme.

Místo toho nás náš drahý. Milovaný. Úžasný. Skvělý. Uzlíček. Štěstí... trýzní, dokud z nás v podstatě nejsou bezduché stroje, snažící se přijít na to, co chce, a co nejrychleji mu to dát.

„Panebože,“ řeknu Sinclairovi jedné noci ve tři ráno, zoufalá úzkostí a nedostatkem spánku. Chdím po pokoji s Rafem přitisknutým k hrudi a snažím se ho utišit