Ella

O pětačtyřicet minut později vycouvám z ložnice a tiše za sebou zaklapnu dveře. Pak se narovnám, zavřu oči a dlouze vydechnu.

„Je v pořádku?“ sykne mi hlas přímo za zády.

Nadskočím snad metr do vzduchu a podaří se mi udusit výkřik, zatímco se prudce otáčím a vidím svého druha, jak stojí asi patnáct centimetrů ode mě a shlíží na mě s ustaraným výrazem. Plácnu ho, tvrdě, do hrudi – spíš abych z