Ella

Sedím úzkostlivě u Rafeovy postýlky, sleduji, jak spí, zatímco má mysl netrpělivě bloudí jinde. Uplynulo čtyřiadvacet hodin od chvíle, co jsme slyšeli o Coře a Rogerovi, a já cítím, jen malinko, že každá minuta navíc je jako nůž v mém srdci.

Kde je má sestra? ptám se sama sebe a vzdychnu, když se podívám dolů na své dítě a upřímně ho sotva vnímám.

To je v pořádku, říká mi má vlčice, teple se