Ella

Můj vnitřní křik pokračuje, ozývá se mnou, když se chytám jakéhokoli pouta, které mám ke své matce Bohyni, a tahám za něj tak silně, jak jen dokážu –

A stále křičím, tam, ve své mysli – a upřímně možná i ze svého hrdla, jsem teď příliš mimo sebe, abych to věděla – když najednou...

...Je tady.

Přítomnost mé matky se nejprve zhmotní v mé mysli, když po mně sáhne, ustaraná.

„Ello!“ slyším ji řík