Ella

Někdo musel zavolat předem, protože když zastavujeme u uprchlického tábora, vidím Isabel stát před branou s pažemi zkříženými na prsou a širokým úsměvem na tváři. Když ji spatřím, tiše vypísknu nadšením a má ruka okamžitě vystřelí k páčce na dveřích auta.

„Vážně, Ello,“ zamumlá Cora a chytí mě za druhé zápěstí. „Nevyskakujme z jedoucího vozidla jen proto, že vidíme naše přátele.“

„Ále,“ odsek