Cora

Když se druhý den ráno probudím, ranní slunce už proudí okny a já jsem naprosto – bezpochyby – nejšťastnější, jaká jsem kdy byla. Jsem schoulená u boku svého druha, ruku mám stále na jeho hrudi, kam jsem ji položila, když jsem usínala, a když vzhlédnu do jeho tváře?

Vidím, že se na mě už usmívá.

Ústa se mi roztáhnou do úsměvu.

„Tak,“ řekne, otočí se teď plně ke mně a drcne do mého nosu tím sv