Cora

Zatímco Roger řídí po temné dálnici, vyťukávám na telefonu rychlou zprávu Elle:

Ahoj! Pár dní budu nedostupná. Roger a já si bereme trochu času pro sebe. Mrzí mě, že tě v tom nechávám samotnou se vší tou prací, co máme v táborech – odpustíš mi?

Když stisknu odeslat, úzkostlivě se kousnu do rtu a zírám na telefon, čekajíc na odpověď.

„Nech toho,“ řekne Roger a pohlédne na mě.

„Čeho?“ zeptám se