Cora

„Tak fajn, Ello!“ zavolám, když scházím ze schodů, oblečená na celý den, s Rogerem v patách.

„Tady!“ zavolá, vykoukne z obývacího pokoje a věnuje mi široký úsměv. „Taky se omlouvám,“ dodá a trochu se zašklebí. „Bylo od nás velmi neslušné sem takhle vpadnout, že?“

„Odpustím ti, jakmile mi dáš na pár minut pochovat mého malého synovce,“ řeknu s úsměvem a natahuji ruce po Rafovi, kterého mi sest