Ella

Ztuhnu při pomyšlení, že by tento temný bůh měl mé dceři cokoliv dávat.

„Ne,“ vydechnu a pokusím se od něj odstrčit – ale s obtížemi se hýbu –

„Neboj se, dcero měsíce,“ pronese a koutek úst se mu zvedne. „Svým vyvoleným nedávám kletby – pouze dary.“

A s těmi slovy mu v dlani začnou vířit stíny. Oči se mi rozšíří, jak se hromadí a hromadí, až vytvoří kouli kouře a temnoty.

„Ne!“ zaprotestuji z