Thatcher odnesl Janel do ložnice a položil ji na postel. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou za ta staletí, co byl naživu, viděl. Byla dokonalá v každém směru. Natáhla se a palcem mu setřela jednu slzu.

„Proč pořád pláčeš, můj velký zlý upíří snoubenče?“ zeptala se Janel s úšklebkem. Thatcher se na ni usmál.

„Pláču, protože nemůžu uvěřit, jak moc mě miluješ a jak jsi nádherná. A teď, můj malý č