Saxon přešel k posteli a posadil se s Melaniinýma nohama stále obmotanýma kolem něj. Podíval se na citlivé místo na jejím krku, kam by kousl, a sbíhaly se mu sliny.

„Jsi si tím jistá? Jakmile budeme označeni, není cesty zpět.“ Saxon se jí zadíval do očí a ona se smutně usmála.

„Vím, že jsem ti nedala moc důvodů mi věřit poté, co jsem tě tolik let odstrkovala. Jsem si jistá, že ti připadá zvlášt