Blake:

Sledoval jsem Natalii, jak vyšla z koupelny v červených šatech.

Na okamžik zaváhala, ale pak se zhluboka nadechla a zamířila ke mně. Pohledem se mi vyhýbala, když se ke mně otočila zády; přidržovala si šaty a beze slov mě tak žádala, abych jí pomohl se zipem.

Usmál jsem se a vyhověl jí. Bříšky prstů jsem jí jemně přejel po zádech s vědomím, že i když neřekla ani slovo, ten pocit se jí líbil