Natalia:

„Takže od svého rozhodnutí neustoupíš?“ zeptala jsem se a dívala se na Marissu.

Usmála se na mě, položila mi obě ruce na ramena a zavrtěla hlavou. I když jsem zůstala zticha a usmívala se, nemohla jsem si nepřiznat, že mě bolelo vědomí, že jsem právě ztratila dobrou přítelkyni. Bez ohledu na všechno mi ta žena byla po léta velmi blízká a představa, že opouští dům, nebyla něčím, co bych mo