Blake:

Podíval jsem se na svou družku, když jsme oba seděli v ložnici.

Děti byly právě uloženy do postele a nám dvěma se konečně podařilo urvat pár chvil pro sebe bez nějakého úkolu v ruce.

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se a přejel prstem po Nataliině rameni.

Přikývla a opřela se do mého doteku, usmála se na mě, když jsem ji objal pažemi. Musel jsem přiznat, že mi chyběla víc, než bych si kdy pomys