Pohled Atashy

Vzduch ve stanu byl prosycený kouřem, potem a měděným pachem krve, který lpěl na všem – na mé kůži, mém oblečení, dokonce i na mém dechu. Déšť bubnoval do plachtoviny nad hlavou v neměnném rytmu.

Byla to jako krutá ukolébavka, která nijak nezmírňovala vyčerpání drápající se mi až do morku kostí. Lucerny, už tak tlumené, zablikaly s každým poryvem větru, který proklouzl mezerami dovni