Z POHLEDU ATAŠI

Déšť konečně ustal, ale vzduch uvnitř válečného stanu byl stále vlhký, ztěžklý čímsi, co jsem nedokázala pojmenovat. Možná to byla hrůza. Možná vyčerpání. Ať tak či onak, ulpívalo to na všem.

Cassian seděl u dlouhého, ošuntělého stolu, jednu ruku položenou vedle rozložených, krví potřísněných map, zatímco tu druhou měl pevně přivázanou k trupu. Vyléčila jsem ho už dříve v kočáře, n