POHLED ATASHY

„Jak to, že tu jeskyni tak dobře znáš?“ nemohla jsem si pomoct a zeptala se, jakmile jsme dojedli.

Neodpověděl mi. Místo toho se jeho ruka náhle sevřela kolem mé a táhl mě směrem k zadnímu konci jeskyně. Zpočátku jsem si nevšimla ničeho neobvyklého, ale pak se zastavil před něčím, co vypadalo jako nerovná hromada kamení. Když odsunul uvolněný balvan, odhalila se úzká štěrbina, skrytá