Z POHLEDU ATASHY

Když se země začala třást, přikrčila jsem se a obemkla pažemi Cassianovo tělo, jako bych ho mohla zaštítit. Bylo to směšné. Věděla jsem, že i v bezvědomí ho jeden padající kámen neskolí, ale v tu chvíli instinkt potlačil logiku. Přitiskla jsem se tělem k němu a čekala, až se strop zřítí.

Nestalo se tak. Otřesy ustaly a v nastalém tichu zbylo jen sípání mého vlastního trhavého dech