POHLED ATASHY

Žaludek se mi zkroutil, ale zůstala jsem zticha. Cassian nic nevysvětloval, dokonce se na mě ani nepodíval, jen čekal, dýku stále vlhkou v ruce.

Přesně jak přikázal, přistoupila jsem blíž k Reině.

Téměř okamžitě sebou trhla, řetězy zachrastily, jak se snažila uskočit. „Ne! Nesahej na mě!“ zaječela chraplavým hlasem. Ale spoutaná, jak byla, mě nemohla zastavit.

Přiložila jsem dlaň na