POHLED ATASHY

„Našli jsme ji takhle,“ řekl Kelan.

Reina ležela na podlaze malé kamenné cely, napůl ve stínu, vlasy rozhozené jako tmavá sláma. Na bradě a na hrdle měla krev, tmavá šmouha přes límec od toho, jak si prokousla vlastní jazyk. Oči měla otevřené, rozostřené, zírající někam za strop. Někdo jí přes pas přehodil deku, ale to nic nezměnilo.

Na zdi za ní někdo roztřesenými tahy načmáral: MEZ