POHLED ATASHY

Počkej, až budeme doma.

Ta slova mi zněla v hlavě, opakovala se stále dokola, až mi znemožňovala myslet. Stála jsem teď v pracovně a stála proti Cassianovi. Cesta zpátky proběhla mlčky, každý krok koně se mi vryl do paměti – způsob, jakým jeho dech dopadal na můj krk, žár jeho těla přitisknutého k mému.

Hrudník se mi zvedal a klesal rychleji, než by měl. „Co se to se mnou děje?“ zept