Pohled Atashy

Nepotřebovala jsem, aby to Celeste vyslovila nahlas, abych jí rozuměla. Četla jsem jí to z očí, když sledovala mé ruce, i z toho, jak zaťala čelist pokaždé, když mě někdo oslovil „Vaše Výsosti“. Přesně jsem věděla, co si myslí.

Chtěla zpátky do rukou nitky, za které dřív tahala, chtěla mě proměnit v něco, co by mohla nasměrovat a využít, kdykoli se jí to hodilo. Jen jsem čekala, jaký