Celeste nikdy nevycítila přítomnost, která je pozorovala z velké výšky, tichá jako námraza a dvakrát tak studená.

Z horního okna vnitřní tvrze stál Cassian s jednou rukou opřenou o kamenný rám a očima fixoval kočár, který se od něj vzdaloval. Lucerny na jeho bocích vrhaly na sníh slabou záři a měnily stopy za ním v tmavé čáry, které protínaly nádvoří.

Jeho tvář se ani nepohnula.

„Opravdu ji nechát