Pohled ATASHY

Pro jednou jsem to udělala správně.

Nechala jsem tu myšlenku usadit se, zatímco jsem se zády opírala o hrubou kůru, a výška mi už nesvírala žaludek tak, jako kdysi. Kdyby mi někdo před měsíci řekl, že budu stát takhle vysoko nad Soumrakem, balancovat na silných větvích jednoho z nejvyšších stromů lemujících sídlo smečky, vysmála bych se mu do tváře. Nazvala bych to arogancí nebo šíle