Pohled Atashy

„Takže nakonec nemohli čekat,“ řekla jsem, když mi ta slova vyklouzla s malým úšklebkem, který jsem se neobtěžovala skrýt.

Grace ztuhla. Stála už chvíli u dveří a pozorovala mě tak, jak to v tomto sídle dělala vždycky, jako by i stěny měly zuby a ona počítala, kolik jich míří na mé hrdlo.

„Pokud se smějete, pak se mi ulevilo,“ řekla Grace, ale v jejím hlase bylo stále cítit napětí. „