Voda stále tekla, stejně jako její slzy a krev, ale tentokrát už Rania necítila chlad. Cítila se prázdná. Cítila se použitá. Cítila se otupělá.

Zírala na potůčky vlastní krve, které smývala voda, a už nevěděla, co si má myslet.

Necítila ani strach.

Maximus byl už dávno pryč; jakmile s ní skončil, vyřítil se z koupelny a nechal ji tam, zlomenou.

Rania ani nevěděla, jak dlouho seděla na studené podl