Všechno bylo bezútěšné. Bylo to skoro stejné, jako když Rania jedla – necítila žádnou chuť, a teď necítila vůbec nic.

Uvnitř hrudi měla obrovskou prázdnotu.

Necítila nic a pak najednou cítila všechno. Paradox její existence ji dusil. Nevěděla, co má cítit, ani co má dělat. Nebylo nic, co by si přála víc, než aby to všechno skončilo.

V jednu chvíli chtěla spát, v další měla pocit, že by dokázala pr