Rania si knihu vzala a něco napsala.

[To mu neudělám.]

„Neznáme budoucnost, ale jak znám Maxe, vím, že ho budeš muset tu a tam napomenout.“ Eiten lhostejně pokrčil rameny a pak se posadil vedle ní na provizorní postel.

[A co Lucian a Ares?] Rania do Eitena dloubla a ukázala mu poznámky. Už se na to ptala Maxima, ale chtěla mít jistotu.

„Neboj se, jsou v pořádku, ale Max je potrestal jiným způsobem