Rania nebyla nadšená, když se uviděla; bylo dobře, že v tom stanu nebylo zrcadlo, protože si nemyslela, že by se dokázala přimět podívat na svůj vlastní odraz.

Její tělo bylo poseté stopami po jeho rtech!

Zazírala na Maxima, který nejevil ani špetku lítosti. Usmíval se na ni od ucha k uchu, zatímco ležel na provizorním lůžku.

„Sluší ti to. Líbí se mi to.“ Natáhl ruku, chytil Raniu za pas a stáhl j