Eli viděla Eitenovu ruku, která se k ní natahovala, ale nepohnula se. Nebyla si jistá, jestli ji chce přijmout, nebo ne.

„Pojď sem,“ řekl Eiten znovu, jeho hlas byl velmi něžný, nejevil žádné známky bolesti, naopak vypadal, že je naprosto klidný.

Eli se kousla do rtu, nevěděla, co má dělat. Tak moc toužila být v jeho náručí. Jednou to ochutnala a ten pocit byl návykový, ale stále si nebyla jistá,