„Protože...“ Polkla zbytek napařovaného bochánku, který držela, a čekala, až dokončí větu.

Chuť těchto bochánků byla podprůměrná. V minulosti by jí pravděpodobně nechutnaly, ale teď byla chuť druhořadá. Nejdůležitější pro ni bylo naplnit si žaludek.

„Jsme stejný druh lidí. Oba jsme byli opuštěni ostatními a můžeme hledat obživu jen na samém dně společnosti. Lidi jako my nebude nikdo chtít a nikdo