Působilo to jako jedna z ironií života.

Neřekla jediné slovo, jen přešla k zásuvce. Vytáhla z ní rukavice a podala mu je. „Tady jsou tvé rukavice, jak jsme se dohodli.“

Pečlivě si rukavice prohlédl a vyzkoušel si je. „Jsou docela dobré a teplé, stejně jako ta šála, kterou jsi upletla, sestřičko. Také hřeje a pohodlně se nosí.“

„Nemusíš ji nosit. Ostatní se na ni podívají a budou mít pocit, že se k