Bai Tingxin pak vytáhl z náprsní kapsy zmačkaný zažloutlý kousek papíru.

Stála na něm slova: „Omlouvám se. Musím odejít první“.

Byl to ten lístek, který tam tehdy nechala. Nosil ho u sebe po celá ta léta.

Několikrát ten papír v hněvu zmačkal a hodil do koše. Vždycky ho ale v koši znovu našel a vytáhl.

Tento kousek papíru byl jako trn v jeho srdci. Nedokázal ho vytáhnout a vlastně se mu do toho ani