Když o tom tak přemýšlel, vždycky vnímal Ling Luoyin jako náhražku za to děvčátko, které potkal v dětství. Její rty byly přesně jako ty, které si pamatoval u té dívky.

To se však postupně změnilo. Někdy, když byl rozrušený, stačilo mu jen poslouchat, jak Ling Luoyin mluví o Ling Yiran, a on se uklidnil.

Ling Yiran zjevně nebyla tou malou dívkou, která mu kdysi zachránila život.

Možná to bylo tím,