Lilac se cítila velmi malátná a její pohyby byly pomalé, mysl měla zastřenou. Nebyla si jistá, na co myslet, ale opravdu se necítila ve své kůži. Poté, co vypila vodu, se jí chtělo zvracet, a tak přitiskla jazyk na patro, aby potlačila to nutkání.

„Jsi v pořádku?“ V Hunterově hlase byla slyšet starost, když viděl, jak na tom Lilac je. „Zavolám léčitele,“ zavrčel a pak šel rovnou ke dveřím a nařídi