Lilac si dělala starosti o Arlovu budoucnost, ale pak si připomněla, že se nesmí nechat stáhnout do tohoto smutku. Nebylo by to fér vůči ní ani dítěti, protože by to poskvrnilo tuto radostnou vzpomínku.

Lilac zavřela oči, přinutila se k úsměvu a odsunula své obavy do pozadí své mysli; už tak byla dost vděčná, že je její dítě v pořádku a porod proběhl hladce.

„Ahoj, Arlo... já jsem tvoje maminka...