Christian propletl naše ruce a držel si mě u těla, když mě vedl k obrovským vchodovým dveřím sídla.

„Nesmíš jim ukázat, že jsi nervózní, sežerou tě zaživa,“ zašeptal mi do ucha. Muž u dveří nám věnoval zdvořilé kývnutí a přivítal nás. „Rád vás vidím, pane.“ Pozdravil Christiana. Pane? Musí být hezké být respektován.

I u vchodových dveří měli lidi, kteří pro ně pracovali, to bylo šílené. Snažila js