„Tak kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se Christiana poté, co mě téměř vtáhl do auta.

„Ukážu ti, proč nemůžeš nikomu věřit,“ řekl a pevněji sevřel volant. Ať se dělo cokoliv, zdálo se, že ho to opravdu trápí.

Dokázala jsem myslet jen na své rodiče, se kterými jsem se chtěla setkat, a na Beaua, o kterém jsem Christianovi neřekla, ale bála jsem se ho na rodiče zeptat – a to poslední, o co jsem stála