„Sněz, kolik chceš, zlato.“ Pohladila jsem Luise po vlasech a sledovala ho, jak snídá. Chudák kluk jedl, jako by nejedl celé dny, a vzhledem k okolnostem jsem to naprosto chápala.

„Takže Beau... co říkal?“ zeptala jsem se ho. Cítila jsem se provinile, že ho nutím mluvit, když evidentně nechtěl – ale já nezamhouřila oka. Dokázala jsem myslet jen na svého bratra a na to, jestli je naživu, nebo ne.

J