„Proboha, Beau – jsi to ty? Kde jsi?“ zeptala jsem se, zatímco mi po tvářích stékaly slzy. On byl opravdu naživu. „Uh, v jednom z mnoha domů Isobel, prý.“

„Promiň, spala jsem a–“

„Já vím, nedělej si s tím starosti. Isobel mi řekla, že jsi vypadala unaveně.“ Slyšela jsem jeho hlas. Ruce se mi třásly a cítila jsem se ohromená tím, že znovu slyším jeho hlas. Neznali jsme se dlouho, ale to, že jsem ne