„Vezmeme moje věci a pak odtud sakra vypadneme,“ řekla jsem Lucovi. Bylo to poprvé, co jsem se vrátila do sídla, a měla jsem smíšené pocity.

Christianova slova mě hluboce ranila a nemohla jsem na ně přestat myslet. Nejenže nás nazval špinavými Alfonzovy, ale měl taky tu drzost říct, že Siena není jednou z nás.

„Rozumím,“ řekl Luca. Z nějakého důvodu byl zamlklý, což mým nervům jen přidávalo. „Mysl