„Chri—“ zavolala jsem, když jsem vběhla do sídla s velkým úsměvem na tváři, ale ten úsměv zmizel, když jsem otevřela dveře a uviděla Christianova dědečka Franca.

Uchechtl se nad změnou mého chování a vzal mi Sienu z náruče. „Vím, že máš Sienu, ale tohle tady není žádné dětské hřiště, jasné?“

Siena v jeho náručí vypadala klidně, což mě znervózňovalo ještě víc. Někdy jsem se nemohla dočkat, až budu