„Věříš tomu, Sieno?“ postěžovala jsem si, když jsem odjížděla, ale neslyšela jsem její obvyklé žvatlání a rychle si uvědomila, že tu se mnou není.

To bylo skvělé. Neměla jsem si ani o čem povídat se Sienou. Když jsem Christianovi říkala, že se chci více zapojit, tohle jsem tím nemyslela. Nemohla jsem si ani užít čas s rodinou, protože jsem musela dělat Christianovu práci.

Nemohla jsem si ale jen s