Uplynuly hodiny, ale Christian ještě nepohnul ani svalem. Mnozí hrob buď v slzách opustili, nebo šli ven, aby se nadýchali vzduchu, ale Christian ne.

„Je v pořádku plakat, Christiane.“ Ovinula jsem kolem něj paži a opřela se mu o hruď. „Jestli chceš křičet, řvát – někoho praštit... Jsem tady,“ řekl jsem. „Dobře, možná ne to s tím mlácením...“

„Já vím.“ Cítila jsem Christianovy měkké rty přitisknut