Marvin

Koutkem oka jsem viděl, jak na mě zírá, ale pohled jsem měl upřený na Tiaga, kterému po tvářích stékaly slzy.

Kdybych měl možnost, přispěchal bych k bratrovu boku, abych mu ty slzy otřel – i když to byly slzy štěstí. Nemohl jsem vystát pohled na jeho slzy, skoro mě to vracelo do chvíle, kdy jsem šel do vězení. Do chvíle, kdy jsem mu řekl, že už se na mě nemůže spoléhat.

Elenina přítomnost b