Antonio se na místě zastavil a prudce se otočil.

Když sklopil zrak, uviděl Amalii, jak sedí na židli a vzhlíží k němu, přičemž oběma rukama svírá jeho zápěstí.

Tento výjev byl v tu chvíli nesmírně krásný.

Zvedla hlavu a z jejích okouzlujících očí vyzařovala odvaha, že tentokrát do toho dá všechno.

Když se nebál Antonio, proč by se měla bát ona?

Když jemu nevadilo zaplést se do potíží, jí to také n