Aleeza přecházela po domě jako zvíře v pasti.

Kousala si nehty, se skloněnou hlavou si prohlížela špičky nohou, rázovala sem a tam a čas od času si pro sebe zamumlala: „Nemožné. To je nemožné!“

V tu chvíli se u dveří salonu ozval hluk, následovaný zvukem odemykání kódového zámku. Aleeza byla radostí bez sebe, myslela si, že se musel vrátit Dillon!

Rychle běžela ke dveřím a silou je otevřela.

Před